Církev československá husitská
Náboženská obec Praha 8 - Kobylisy
Zdibská 723/16, 182 00 Praha 8 - Kobylisy



Začátky náboženské obce CČSH Kobylisy
Z historie a života NO CČSH v Kobylisích: Do roku 1934 se o Kobylisy starala libeňská náboženská obec. Dne 28.listopadu 1934 se ustavil v Kobylisích první místní výbor, který se staral o potřeby zdejších příslušníků církve. Vedl hospodářství, staral se o konání bohoslužeb, které se konaly jednou za měsíc ve staré kobyliské Obecné škole (dnes Základní umělecká škola). Začátky byly těžké. Obtíže se však dařilo zdolávat a naše obec rostla rok od roku uvnitř i navenek. Sílila početně i duchovně. Proto se bohoslužby počaly konat dvakrát za měsíc. Výsledkem toho byla stále rostoucí návštěva a zakrátko byla bohoslužebná místnost vždy přeplněna. To vedlo k vyhledání větší místnosti. Podařilo se jí získat v nové kobyliské škole. Samozřejmě obtížná politická situace, která v roce 1939 vedla ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava (naše církev byla přejmenována na církev českomoravskou) ztížilo život i v naší náboženské obci. Přesto z ní vyrůstala živá obec i po stránce hospodářské. Z darů obětavých bratří a sester se postupně pořizoval bohoslužebný inventář. Také návštěvnost bohoslužeb byla vysoká a při významných svátcích už ani třída v nové škole nestačila. Proto byl na tyto dny pronajímán sál kina Orient. V roce 1940 obec zakoupila vlastní stavební pozemek, na němž měl v budoucnosti stát důstojný sbor. Rok 1943 byl vyplněn přípravami k osamostnění obce. Od roku 1944 se pak náboženská obec Kobylisy stala samostatnou. Měla vlastní farní úřad a prvním předsedou rady starších se stal bratr Karel Červenka. Farářem byl bratr Antonín Prošek a bohoslužby se začaly konat každou neděli. A nejen to. Tehdy patřily k obci i Chabry a Bohnice. Tam se střídavě, tedy každou druhou neděli, konaly samostatné bohoslužby. V době okupace přicházeli na bohoslužby nejen dospělí, ale i mladí lidé, kteří vytvořili společenství v Jednotě mládeže. Protože němečtí okupanti zakázali Sokol a Skauting, stala se Jednota mládeže nejen náboženským, ale i společenským útočištěm mladých lidí. V Kobylisích se členové Jednoty scházeli nejen každý týden při rozhovorech nad Biblí, vedených sestrou katechetkou, ale také vybudovali vlastníma rukama volejbalové hřiště, kam si pravidelně chodili zahrát. V náboženské obci přibývaly i školní děti, se kterými školník nové školy bratr Cvrček několikrát uspořádal divadelní představení k svátku matek. Ke konci války se místem bohoslužeb stala fyzikárna nové školy a tam se členové kobyliské obce uchylovali pro Boží posilu až do roku 1948, kdy bratr Červenka vybudoval ve vlastním činžovním domě malou modlitebnu s farou. Tam se pak každou neděli konaly bohoslužby pro dospělé a nedělní škola pro děti a vždy bylo plno. V té době (od roku 1947 do roku 1953 byl zdejším farářem bratr Antonín Prošek). Obec však nežila jenom při modlitebním obecenství, ale i společensky. V létě byly pořádány zahradní taneční zábavy, v zimě třeba vepřové hody. Pořádaly se sbírky, aby bylo možno časem na našem pozemku vybudovat důstojný bohoslužebný stánek. Bohužel mezitím se ujala moci komunistická strana. Ta naší obec připravila o parcelu, určenou na stavbu sboru a bratra Červenku o dům. Pouze modlitebna díky Bohu zůstala a slouží nám dodnes. Vystřídalo se v ní za tu dobu od roku 1953 mnoho farářů (Václav Mikulecký, Karel Vyskočil, Naděžda Kučerová, Jan Švábenický, Jana Švábenická, Ludmila Vítová, Otakar Ungerman). Po sametové revoluci nastoupila v roce 1990 sestra Marie Černegová a v roce 1996 sestra Hana Vojancová. Od roku 2001 pak obec vede sestra Mgr. Dagmar Přibylová-Zedníčková, která úspěšně navázala na úspěšné zakladatele obce i obě dvě předchozí farářky. Mimo základního modlitebního společenství dosavadních členů se jí podařilo vytvořit velmi živě fungující skupinu maminek s dětmi, které jsou nadějí pro budoucnost obce. Neméně živě pak funguje skupina, navštěvující biblické hodiny. Té se věnuje sestra Doc. Marie Roubalová. Předává tam své hluboké znalosti takovou formou, že se všichni těší na každou schůzku. Díky tomu, že nejen obě duchovní, ale i další členové pomáhají v rozvoji obce věříme, že nám Bůh požehná i v dalších letech.

Zpracováno podle vzpomínek sestry Drahoslavy Preislerové, dcery prvního předsedy RS kobyliské obce bratra Karla Červenky.